Reklama na banku, pod kterou se skrývá zajímavý virálek. Jak se na konci odhalí, ne všechno musí být kouzla a čáry. Pár paranoidních jedinců věřící na konspirace a Velkého Bratra všeho druhu budou nadšeni, každopádně to stojí za zamyšlení.

Znáte to, sedíte večer u kompu a už vás nebaví poslouchat tu samou mjůzik pořád dokola. Takže rozjedu pátrání po nějakejch novejch kusech do svý mp3 a zadařilo se. Větší hypnotickej klip a song jsem ještě neviděl. Naprosto mě to uchvátilo. Od Francouze a režiséra hudebních klipů třeba pro Mobyho: Woodkid a jeho song Run, boy, run. Provařená kombinace zpomalených záběrů a monumentální hudby zabere vždycky. Jestli se tohle neobjeví v nějakým filmu nebo reklamě, tak už vážně nevím. Dejte tomu aspoň minutu, potom se to nádherně rozjede: …celý článek»

Před pár týdny byl spuštěn web maníkovi, který vyrábí takovou speciální pomůcku pro horolezce do pískovcových skal, která je nepoškozuje jako normální horolezecký náčiní nebo co. Je to takovej mix maličkýho eshopu a blogu. Jako obvykle to po spuštění vypadá trochu jinak, než jak jsem si to maloval. Když se to spustilo, tak jsem byl na dovolený a nemohl jsem poslat Martinovi poznámky, takže některý fonty jsou poněkud menší… Ale i tak jsem naštvanej sám na sebe. Člověk se na ten návrh nejdřív podívá, poplácá se na zádech, a když je to konečně na světě, sere ho, že to není úplně ono. Znáte taky ten pocit? Jinak fotku do headeru si dodal sám týpek (potom, co jsem tu tam sice dal taky nějakýho podobnýho horolezce na skalách, ale prý nelezl ten správnej styl). To musím fakt ocenit, když si takhle někdo dodá vlastní použitelný fotky i logo, protože to se teda nestává. Já už jsem na tu fotku jenom nalepil nápis OBRWORKS a do něj zakomponoval logo. Abych to shrnul, stránky jsou podle mě solidní, jenom mám takový nutkání, že jsem to mohl zbastlit ještě líp.

Čtvrtá řada Ano, šéfe! byla celkem bída, ale jedna restaurace rozhodně vypadala, že by za tu návštěvu stála, takže jsme se známými rozhodli vyrazit na čtyři dny směr Litomyšl do vesničky Čistá. Po všelijakých zkušenostech ze Šumavy U Štěpána jsem byl rozhodnut všechno domluvit předem, abychom zase nemuseli závistivě koukat na rezervačky po stolech, zatímco budeme stát mlsně opodál. Úspěch z Ano, šéfe! se stejně jako u Štěpána projevil plnou obsazeností penziónku, takže místo začátku léta jsme se tam vešli až na konci sprna. A jak jsme dopadli? …celý článek»

Čekal jsem dlouho, než jsem se rozhodl to sem dát, protože fotograf, pro kterého jsem ten nárh dělal, jaksi stále nedodal na web to, s čím se počítalo. Proto ten web není úplný a po bližším prozkoumání vypadá trošičku divně. Sere mě to, protože když jsem to tenkrát ukazoval kámošovi, tak byl nadšený a chtěl něco stejnýho (taky je fotograf) a já se plácal po rameni, jakou budu mít hezkou referenci. To mi ještě koder Martin Meloun řekl, že můžeme být rádi, že to vůbec nějak vyšlo do světa. Majitel se totiž už moc k dodání obsahu webu neměl a tak to viselo ve vzduchoprázdnu snad přes čtyři měsíce. A když už to vylezlo na světlo, zjistil jsem, že blog i návštěvní kniha zeje prázdnotou (+ rubrika aktuality chybí), což má za následek, že tam (na pravé straně), kde měl být výpis posledních aktivit, je jaksi prázdno a web díky tomu vypadá poněkud nevyrovnaně. Chtěl jsem sloučit aspoň stránky „kontakt“ a „napište mi“, ale nějak to zapadlo. Na hlavní stránce dole měly být také výpisy posledních aktivit, ale kde nic není, tam se přece dá prcnou citát. A takhle to asi mělo vypadat: …celý článek»