Znáte to, sedíte večer u kompu a už vás nebaví poslouchat tu samou mjůzik pořád dokola. Takže rozjedu pátrání po nějakejch novejch kusech do svý mp3 a zadařilo se. Větší hypnotickej klip a song jsem ještě neviděl. Naprosto mě to uchvátilo. Od Francouze a režiséra hudebních klipů třeba pro Mobyho: Woodkid a jeho song Run, boy, run. Provařená kombinace zpomalených záběrů a monumentální hudby zabere vždycky. Jestli se tohle neobjeví v nějakým filmu nebo reklamě, tak už vážně nevím. Dejte tomu aspoň minutu, potom se to nádherně rozjede:

Další je Public Enemy – Harder Than You Think v trošku upravený verzi pro paraolympiádu. tahle pecka na mě čekala celých pět let, protože vyšla už v roce 2007. Takovejhle hip hop já můžu:

Trochu zvolním. Tohle je REKLAMA na blbej deodorant… ale k sežrání. Díky těm klávesám v melodii mám chuť začít kouřit a být strašně retro cool:

Teď šáhnu starýho šuplíku, kde se schovávají osvědčený bomby. Ještě ji po vás nikdo nikdy nehodil? To těžko, protože je snad v každým třetím filmu (a v reklamě na auta KIA), The Heavy – How You Like Me Now?:

Poslední, co bych čekal, že mě zaujme, je účastnice anglického X -faktoru Lucy Spraggan. Doufám, že už brzo vydá album, protože na jejím soundcloudu jsou samý lepší kousky. Holka si to píše sama a talent tady teče všema směrama:

Na konec jedna neznámá indie, kdesi cosi, prusluněná kapela jménem The Very Most a song Patricia. Poprvý jsem ale slyšel tuhle pecku (druhá od shora), která se dá i stáhnout. Z týhle kapelky jsem byl tak nadšenej, že jsem si stáhl starší album Congratulations Forever (zdálo se mi nejlepší) za blbý čtyři doláče. No nekup to! Už si podupávám: