Slyším „hip hop“ a kromě pár výjimek se mi před očima vybaví akorát pár krutopřísnejch typů, co neustále ukazujou na kameru, jak jim tátova cirkulárka nechala všech pět nebo už jenom tři prsty, zatímco v pozadí uznale pokyvujou další maséři s kšiltem velikosti víka od popelnice. O tom by vám asi víc řekl Jarda Konáš. A jo, vím, to, co jsem popsal je hlavně záležitost 14letejch amatérů. Já vám ale chci představit partičku, která dělá hip hop tak, jak se to líbí mně. Žádný hardcore beaty, žádný bičis, žádnej kurva hustej život v ghettu. Tohle Ugly Duckling teda nejsou.

A asi to taky není žádnej „čistej“ hip hop, ale do týhle škatulky patří na 100 procent. Na pomoc si berou další žánry a jejich muzika jednoduše šlape. Budu se zase opakovat, ale za nějaký kousky by se nestyděl ani Fat Boy Slim. Využívají kdejaký samply ze starejch songů a všechno to zabalí do správnýho funky kabátku.

Poslouchá se to prostě dobře. Takový správně energický. Na akcičku ideální.

Možná bych ocenil i vtipnost textů. Můj odposlech angličtiny ovšem není z nejlepších. Mně jsou ale texty celkem putna, hlavně když to šlape. Dole ve videu je seznam dalších kousků (zobrazí se po kliku na „seznam videí“ v dolní liště přehrávače) a hned ten první jasně dokazuje, co si hoši myslí o hiphopových ultras a jejich stylu, a co přesně by se s nima mělo dělat. Takže jestli jste na tom stejně, dejte si bacha, je možný, že vás za rohem propleskne Ugly Duckling: