Už nějakou dobu ze mě vypadnou každý týden titulky k pořadům Gordona Ramsaye na webu gordon.ura.cz a za tu dobu se ozvalo dost lidí, že by přiložili ruku k dílu, a že by taky rádi přeložili nějaký ten díl MasterChefa nebo třeba Pekelné kuchyně. Chci po nich prvních 150-200 řádků. Následně jim pošlu opravdu dlouhý soupis poznámek, co dělat a co ne. Jelikož 90 % z nich po počátečním nadšení rychle odpadne a mě už nebaví pokaždé všechno vypisovat, vytvořil jsem tenhle návod na titulky, který jistě využije i spousta dalších lidí. Snad to trochu pomůže.

Práci na titulcích bych rozdělil na dvě části – překlad a časování. Pokud neuděláte to druhé, vaše práce nebude nikdy kvalitní. O časování jsem se podrobně rozepsal ZDE. V tomhle článku se zaměřím na překlad. Pokud něco nebude sedět, nebo je potřeba doplnit, určitě se vyjádřete v komentářích. Neznám všechno.

PROGRAM NA PŘEKLAD

Je jich více třeba SubtitleEdit, Visual SubSync, AegiSub. Já používám VSS (Visual SubSync) a Subtitle Workshop. Jednoduchý na pochopení a jediné, co je na začátku potřeba vědět je kombinace kláves SHIFT+ENTER, která vás hodí na další řádek titulků. Ještě si zapněte automatické skrolování titulků čtvrtou šipečkou dolů pod videem (kulatá modrá ikonka). Doporučuju hodně i zmíněný Subtitle Edit, jedinečný program, který umí i to, co VSS (a také jednu parádní věc – lehce vytáhnout titulky z .mkv souborů), ale zvyk je železná košile, takže jsem ho alespoň zmínil.

Také si stáhněte aktualizaci (webshare). Soubory pouze překopírujte na stávající instalaci.Hodně lidí také neví, že pro správné nastavení českých znaků musíte nastavit „EastEurope“ vlevo nad tím zašedlým nápisem „ANSI“ (viz obrázek dole). A název programu musí být Subtitle Workshop 2.52 RC.

Tag <i> nemusíte ručně vypisovat, stačí stisknout ALT+W.
CTRL+D – posunete titulky, CTRL+SHIFT+H nebo N – posunuje o 100 ms dopředu i dozadu, CTRL+A – označíte všechny titulky, CTRL + I – výpis chyb (lze nastavit, co má hledat, co je pro vás chyba a co ne, velmi užitečná věcička), CTRL+Z – vrácení změn.

Titulky ukládejte ve formátu .srt v ANSI kódování. (UTF-8 dělá problémy s diakritikou na některých přehrávačích v televizích apod.)

Nezobrazuje se vám video? Musíte si do počítače nahrát kodeky. Některým se osvědčil i K-lite codecs (a bez nastavování). Nebo zkuste např. Sharks – nyní již ADVANCED CODECS, je potřeba u FFDshow kodeku nastavit v menu CODECS – úplně dole RAW VIDEO – ALL SUPORTED. A v záložce SWAP začkrtnout použití pouze FFDshow.

Rada číslo jedna, základ všeho:
NEPŘEKLÁDEJTE VŠECHNO DOSLOVA A KRAŤTE.

Amíci všechno padesátkrát opakují, ale v překladu prostě nemůžete všechno vypisovat. Příklad originálního titulku, jak by ji mohl někdo doslova přeložit a pod ním zkrácená verze. Trochu přeháním, ale podstata je jasná. Čte se to líp a víte, co si řekli:

– Půjdeme dnes do našeho domova?
– Ano, dnes půjdeme do našeho domova.

– Půjdeme domů?
– Ano.

S tím úzce souvidí i další rada:
VYPRDNĚTE SE NA TO, CO SE PÍŠE V ANGLICKÝCH TITULCÍCH.

Už jsem to viděl opravdu hodněkrát. Když si nějakej trouba si v originále píše před každou větou >>, tak český překladatel to do puntíku opakuje. Jde hlavně o vysvětlivky pro neslyšící (stáhli jste přímo verzi pro neslyšící), kdy se třeba objeví jméno toho, kdo mluví a jeho text – např. [GORDON] Hello, how are you. Pryč s tím [GORDON]. Někdo dokonce překládá i písničky, což je už úplná blbost, pokud se tedy nejedná o muzikál nebo něco, co úzce souvisí s dějem. A naopak. Když se objeví titulky přímo v obraze, tak anglické je většinou nepřepisují. Ale i tyhle titulky musíte přeložit. To, že nejsou v originále neznamená, že je vynecháte z překladu. Taktéž si dejte pozor na čárky. Spousta lidí je opisuje včetně anglického slovosledu. Vždy se držte české gramatiky. Pokud věta náhle končí, napiště tři tečky:  „Chtěl jsem jenom říct, že…“ Pokud navazujete na větu, která byla někým přerušena, navázejte: „… no prostě, že zítra nepřijdu.“

Určitě jste si všimli i zvláštního tagu <i>. Tím se věta mění na kurzívu a měla by označovat někoho, kdo není na obraze (vypravěč, hlas v telefonu). Já tím označuju jenom klasické voice overy, jako je třeba „Viděli jste minule…“, a i tak bych to nejraději kompletně vyhodil pryč, protože si pamatuju, že starý přehrávač na televizi si s nima nedokázal poradit a ukazoval mi je, což se dost blbě četlo. Jak se píše v komentáři dole, tagy <i> se také píše uprostřed věty, ale v tomto případě je naprosto zbytečné. Poslední je správně (rovnou přidám další případ krácení, v kontextu bych si mohl dovolit vypustit i slovo MasterChef):

I’m definitely here to go
all the way and win <i>MasterChef.</i>

Jsem rozhodně zde, abych to celé prošel
a vyhrál <i>MasterChefa</i>.

Rozhodně jsem přišel vyhrát MasterChefa.

Taktéž na html tagy s barvičkama se vybodněte. Defaultní bílá je nejlepší a hotovo. Ne všechny přehrávače (jak PC, tak především stolní) zvládají html tag, a kdo che jiné barvy, má je v přehrávači nastavené.

FORMÁT TITULKŮ

Titulek má maximálně dva řádky. Počet znaků na jeden řádek je max 40. Já osobně mám hranici stanovenou na 37. To doporučuju i vám. Když sem tam přetáhnete o jeden dva znaky, nic se neděje. S tím úzce souvisí časování (viz VSS). SW ukazuje hodnotu cps (počet znaků za sekundu). Tahle hodnota by se měla držet od 12-18, aby se titulek dal v klidu přečíst. Škoda, že z amatérských překladatelů se toho drží opravdu jenom hrstka.

Pokud v jednom titulku mluví dva lidé, pokuste se mít pro větu každého vlastní řádek a oddělujte je pomlčkou „-„. V kině i v televizi mezi „-“ a zbytkem věty mezeru nedělají, já jsem zvyklý pomlčku dělat a správné je zřejmě obojí. V prvním případě ale ušetříte jeden znak.

– Jasné?
– Ano, šéfe.

Když zalamujete řádky, nemělo by to být po spojce nebo předložce. První věta je špatně, druhá dobře:

Šel jsem na školu, protože
kuchařina mě bavila.

Šel jsem na školu,
protože kuchařina mě bavila.

Zalamování řádků by mělo být do tzv. pyramidky. Tzn. vrchní řádek by měl být kratší než spodní. Ovšem nejde to vždy. Nejdřív platí, že spojky a předložky neukončují první řádek, dále platí, že nerozdělujeme přídavné jméno a podstané jméno. Pokud si nejste jistí, dejte alespoň na cit, jak se vám to čte nejlépe. První věta je špatně, druhá dobře:

Viděl jsem tam žlutou
ponorku a moc se mi líbila.

Viděl jsem tam žlutou ponorku
a moc se mi líbila.

Se zalamováním souvisí úzce i, jak jinak, časování. Spousta titulků má rozdělené krátké věty do dvou titulků:

Šli jsme se

na něj podívat

Tyto věci jsou potřeba slučovat, protože vždycky je nejlepší, když je věta/souvětí v jednom titulku. Jeden řádek umazat, druhý doplnit a protáhnout čas, aby to pěkně sedělo. I v SW to jde celkem snadno udělat (když děláte pár řádků).

ČASTÉ CHYBY V PŘEKLADU

– Wow!  – překládejte jako: Páni! Ty jo! Ty bláho! No teda! atd.
– Okay, OK – Dejte na čestinu, takže: Dobře, dobrá.
– Udělalo mě to šťastným / hezkým / blbým – pozor na to, takhle nemluvíme, využijte češtinu lépe: „Díky / kvůli tomu jsem…“, nebo si v některých případech vzpomeňte na slovesa, která to rovnou celé shrnou: neudělalo ho to blbým, ale prostě „zblbl“. ani „udělalo mě to hezkým“ jaksi nesedí mým uším. V tomto případě se nebojte jít na to zase troršičku jinak: „a proto jsem hezký“.
– Slovíčko it nepřekládejte vždy otrocky jako „to“ – řiďte se kontextem, takže když postava mluví třeba o sušení prádla, tak nepiště „musím to usušit“, ale „musím ho (to prádlo) usušit“.
– „To je to, co…“ – nemusíte otrocky doslova překládat. Pište rovnou „To je…“ např. „To je to, co máme rádi.“ = „Tohle máme rádi.“

Gramatické (zkuste i tenhle odkaz) :

Doprdele – vždy zvlášť: Do prdele, do hajzlu.
Jaktože – vždy: Jak to, že
Vám, Váš, Vaše, Tvá, Tvoje, Ti – malým písmenem. „Chtěla jsem vám poděkovat.“ Nikdy jinak.
Nemíchejte spisovnou a hovorovou čestinu v jedné větě. Dejte taky na cit, takže až někdo bude klít, těžko můžete napsat tohle: „Do hajzlu, ty jsi ale škaredý kokot!“
Je nás už 10% – správně je 10 % (s mezerou). 10% se čte jako desetiprocentní. 10 % = 10 procent.
Ehm, och, hmm – citoslovce nepřekládejte, je to naprosto zbytečné:

Och, my God!

Panebože! / Bože! / Kristepane! / Ježkovy oči!  apod.

Pokud jde o slovo Bůh, někdo píše Pane Bože, jiný pane bože a další panebože. Pokud jde o náboženství, určitě psát Bůh s velkým B, ale když někdo jenom vykřikuje slovna bože/panebože, dávám přednost psání „panebože“ nebo „bože“ s malým, místo Pane Bože nebo pane bože, protože to s náboženstvím nemá nic společného. Nicméně jednoznačnou odpověď jsem na internetu zatím nenašel.

Nadbytečné tři tečky – souvisí s bodem, abyste všechno neopisovali z anglického originálu. Často každá druhá věta končí na … Nebo když se někdo neustále zasekává. Taktéž I think, So a Well je dobré ve většině případu vynechávat. Informační hodnota nulová a začínají s tím snad každou větu. Ušetříte další znaky. Druhý i třetí titulek je správně:

Uhm, i think… well… yes, its good…

Myslím, že je to dobré.

Jo, je to dobrý.

„Thing“ – jak píše Fredikoun v komentáři dole, dohledejte si / domyslete si i případné „thing“, které není vždy „věc“.

Vysvětlující závorky jsou největší zlo. Nikdy je nepište. Přiznám se, že ze začátku jsem sem tam taky něco podobného vyplodil. Druhá věta v podstatě všechno vysvětluje. –  je vám jasné, že je to nadace a na co ty peníze použije:

Peníze, které vyděláte, budou pro
Save the Children (Zachraňte děti).

Vydělané peníze budou
pro nadaci Zachraňte děti.

Ještě pár gramatických pouček: http://www.ajvngou.cz/gramatika-nuda-je-ma-vsak-cenne-udaje/

VYPÍPANÁ SLOVA

Od dob prvního MasterChefa každé vypípané slovo dopisuju nějakou náhradou s jednou hvězdičkou. V některých případech to není nutné, protože to fuck, fucking je tam jenom ze zvyku, něco jako naše voe, záleží na kontextu. Nebudu militantní, v titulkách není všechno jasně dané, takže jsem klidně i pro možnost pípání ignorovat a dosadit slova podle vlastního uvážení (kurva/hrome, sakra apod.)

You are BEEP idiot!
Seš z*sranej idiot!

SKLOŇUJTE JMÉNA

Nezdá se to, ale hodně lidí přejme jméno tak, jak je v originále. Ať už z nepozornosti nebo schválně. Rozhodně skloňujte a nebojte se využít google, wikipedii a hlavně internetovou jazykovou příručku UJC (viz „skloňování osobních jmen“). Také přechylujte ženská příjmení. Je o tom sice debata, ale podle mě je naprosto přirozené, že za ním doplňujeme „-ová“. Samozřejmě jsou i výjimky, ale rozhodně doporučuju přechylovat, lépe se potom člověk orientuje, kdo je kdo.

ČÍSLOVKY

Každý to má nastavené jinak, ale já píšu čísla menší jak 11 slovem: „Bylo mu sedm let.“ „Bylo mu 12 let.“ Když se vám to sejde v jedné větě, vyberete jeden způsob, většinou nechám číslice: „Bylo jim 7 a 12 let.“ Nikdy to nemíchejte: „Bylo mu sedm a 12 let.“ To je špatně. A samozřejmě pamatujte, že číslovky se neskloňují, viz gramatika. Čtyřciferná čísla se mohou psát i bez mezery, 5 000 i 5000, jinak mezerou oddělujte: 1 250 000 ks, 54 000 ks, 102 456 kg apod. Čárka odděluje desetiny, setiny atd… viz UJC.

NADPISY a NÁZVY

Pokud se ve filmu objeví nadpisy, které jsou pro film nějak důležité a divák by o nich měl vědět (např. novinový titulek v detailním záběru), přeložte ho. Celkově by se nadpisy měly psát velkým písmenem. Do téhle kategorie spadá třeba i psaný text na obrazovce, jako tomu je v trailerech apod.

Názvy seriálů a filmů se mají překládat do českých (pokud existuje). Takže „Koukali jsme na Lost“ se má přeložit jako „Koukali jsme na Ztraceni“.

MĚNY A JEDNOTKY

Mějte na paměti, že dolary, eura atd. se nepřepočítávají na koruny. Když někdo ve filmu říká, že to stojí pět dolarů, tak nechejte pět dolarů. Měna se vztahuje k určitému kulturnímu prostředí a přepočítávání na koruny půdobí násilně a navíc se kurz stále mění. Opačně je to u stop, yardů, mil, uncí a dalších. Není to sice 100% pravidlo, ale tyto jednotky převádějte na náš metrický systém: kilometry, litry atd.

PÍSNIČKY

Písničky překládejte jenom pokud mají vztah k filmu, jako je tomu v muzikálech. Píseň v pozadí se nepřekládá, i když v anglických titulcích kolikrát přepis existuje. Písničku, zpívání nemusíte nijak odlišovat. V anglických se objevují po stranách notičky, které ovšem převodem do jiného kódování zmutují do písmene „d“. Mažte to. Každému je jasné, když někdo zpívá, odlišovat to není třeba.

KREDITY

Když se pod titulky podepisujete, použijte jednoduché „překlad/překládal: nick/jméno“ a na druhý řádek třeba webový odkaz. Nepoužívejte nesmyslné „subtitles by“ apod., děláte české titulky a angličtina tam nemá co dělat. Také se vyvarujte nadměrné délce, nikoho nezajímá koukat na vaše jméno pět minut. Je to titulek jako každý jiný. Tzn. max. šest sekund. Když dáváte kredity na konec filmu, dejte ho až opravdu na konec (po skončení poslední scény). Je to celkem rušivé, když se na obraze ještě odehrává děj, ale váš kredit tam už už musí být.

POMOCNÍCI

Jazyková příručka – často nevím, jak vyskloňovat slovo nebo jak se co má správně psát. Tahle příručka je váš nejlepší kamarád.
Urban dictionary – když obyčejný slovník nestačí, hned utíkejte sem a nechte si to vysvětlit.
Titulkujeme profesionálně – kniha od Mirka Pošty, která vás zasvětí do titulkovaní mnohem podrobněji. Koupil jsem a moc dobrý. TADY SE MŮŽETE PODÍVAT NA PRVNÍCH 50 STRÁNEK.
Google – translator i slovník vám vždy pomohou. Pokud nenajdete hledaný výraz, napište do vyhledávače požadovaný výraz a za něj dopište meaning. Mně už to pomohlo asi tisíckrát.
pravidla.cz – pravidla pravopisu

ZAJÍMAVOSTI

Konec titulků v Čechách – přednáška Františka Fuky a s tím související článek.
Titulkujeme.cz na facebooku – Mirek Pošta sem tam přidá zajímavý odkaz.

SHRNUTÍ

Prďte na anglické titulky. Z nich si berte jenom význam slov. Po dokončení překladu si to po sobě přečtěte znovu a nechte to projet třeba opravou ve VSS. Vychytáte překlepy. Kraťte, kraťe, kraťte, časujte, časujte, časujte. Když to budete po sobě číst, nejednou vás nějaká věta zarazí. Bude krkolomná a nebude se číst nejlépe. Vy sice víte, co znamená, ale jakmile na tenhle pocit narazíte, hned se zamyslete, zda by překlad nešel přeformulovat. Budete se divit, jak to najednou bude lepší.