Když jsem asi před pěti lety začínal překládat, myslel jsem, že českou gramatiku zvládám slušně. Úplnej masakr to sice nebyl, ale jakmile mě začal korektit BugHer0 na videačesky.cz, tak se začaly odhalovat moje velký mezery a já se začal víc zajímat o to, jak se co píše. Něco už jsem konečně pochytil, něco je v některých případech stále nad moje síly (hlavně čárky, čárky, čárky), ale jinak se cítím jako grammar nazi. Když vidím chybu, koulím očima a dělám chytrýho. Což udělám i teď a vypíšu chyby, s jakými se dost často setkávám nejen v titulcích.

 

(špatně) 6ti letá, 5-ti chodové menu apod. – správně se píše šestiletá/6letá, pětichodové/5chodové. Je to asi nejčastější chyba, kterou vidím. Především v restauracích. Dovětek „ti“ se za číslovkou nikdy nepíše a to i v tomto případě: Překládal jsem po dobu 5 let. Číslice se jednoduše neskloňují.

(špatně) sleva 10%, 90% z nás… – správně se to píše s mezerou sleva 10 % a 90 % z nás. 10% = desetiprocentní, ovšem 10 % = 10 procent. Souvisí to s prvním bodem. To samé platí, pokud jde o míry, nepíše se 10kg ale 10 kg = 10 kilogramů.

mně/mě – tady přijde vhod jedna pomůcka. Pokud lze ve větě nahradit mě/mně slůvky tě/tebe, tak se píše . Pokud lze nahradit slovem tobě, píšeme mně. Příklad: Poslals to mně – „mně“ lze nahradit logicky pouze „tobě“. Jinak podle pádů je to:

1. pád (kdo, co?) – já
2. pád (koho, čeho?) – mě/mne
3. pád (komu, čemu?) – mi, mně
4. pád (koho, co?) – mě/mne
5. pád (oslovujeme, voláme)
6. pád (o kom, o čem?) – mně
7. pád (kým, čím?) – mnou

ji/jí, vaši/vaší, svoji/svojí, ni/ní – opět jednoduchá pomůcka, když lze dosadit „tu„, tvar je krátký – ji/vaši/svoji/ni. Pokud logicky dosadíte „„, tvar je dlouhý jí/vaší/svojí/ní. A zase jde o pády:

1. pád (kdo, co?)
2. pád (koho, čeho?) – jí/vaší/ní
3. pád (komu, čemu?) – jí/vaší/ní
4. pád (koho, co?) – ji/vaši/ni
5. pád (oslovujeme, voláme)
6. pád (o kom, o čem?) – vaší/ní
7. pád (kým, čím?) – vaší/ní

jakoby a jako by – pomůcka jako by = jako kdyby a jakoby = jako.  Příklady a podrobnější vysvětlení: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=575

sebou, s sebou – pokud jde o 7. pád, tak se vždy píše s sebou. Příklad: Peníze vzal s sebou. Vezl s sebou svačinu. Výjimka je, když jde o pohyby vlastním tělem, je to jednoduché sebou. Mrskal sebou. A také ve slovních spojení: Buď sám sebou. To je samo sebou.

holt nebo hold? – častý nešvar v internetových diskuzí. Hold je vzdání pocty. Vzdali mu hold. Ale holt je jednoduše prostě, tak. To je holt tak. No jo, holt se budu muset učit.

Vás/vás, Tobě/tobě apod. – velké písmeno na začátku se píše na znamení úcty konkrétnímu člověku (tedy ne pro „vás všechny“). Nejvíce se používá v oficiálních dopisech nebo e-mailech. Někteří experti ho ovšem dávají všude. A je jedno v jakém kontextu. Za celý život maximálně totiž přečetli pouze přáníčka s nápisem „Miluju Tě“ a reklamní letáky z Lidlu, kde „pro Vás máme skvělé slevy“.

(špatně) by jsme, by jsi – další evergreen. Správně se píše bychom (spisovně) nebo bysme (hovorově) a bys. Nijak jinak.

(špatně) ikdyž – člověk by řekl, že tohle je snad jasné, ale opravdu jsem to už viděl několikrát. Správně je vždy „i když“.

pakliže – někteří se bez něj obejít neumí a asi si připadají jako někdo, kdo čte Shakespeara v originále. Jenže tohle slůvko se nedá jen tak lehce vyměnit za „pokud“ nebo „jestliže“. Pakliže znamená v podstatě jestliže však. Je tam taková malá podmínka. Odcituju odstavec z http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3618:

Naproti tomu bývá někdy podmiňovací spojka jestliže, -li neprávem zatlačována do pozadí spojkami se smyslem odporovacím pakli, pakliže (píší se jako jedno slovo). Přehlíží se, že tyto dvě spojky vlastně znamenají jestliže však, a že je tedy lze dát jen na začátek věty podmínkové, která svým smyslem odporuje větě předcházející, obyčejně také podmínkové. Zbytečně se „pakluje“ na př. ve větě: „Pakliže nebude dodržena stanovená lhůta, bude nutno zaplatit penále“ místo Nedodržíte-li stanovenou lhůtu, zaplatíte smluvenou pokutu. Správná by ovšem byla tato věta: Počkáme do stanovené lhůty; pakli (pakliže) ji nedodržíte, zaplatíte stanovenou pokutu; zde spojka pakli(že) vskutku znamená jestliže však.

Další dobrý odkaz ohledně pakliže zde: http://honzazz.blogspot.cz/2012/04/paklize.html

přímá řeč – v titulkách je to také častá chyba. Pár správných příkladů:

A Karel řekl: „Dnes půjdu domů.“ – dvojtečka, mezera, uvozovky, velké písmeno.
„Ten dárek je od tebe?“ zeptal se nahlas.„Kdepak,“ řekl Karel, “ to je ještě na dlouho.“

Pokud za konečnými uvozovkami následuje další text, stačí jedna mezera:  Karel řekl: „Dnes půjdu domů.“ A potom šel domů.

Několik slov, které se často píšou špatně. Správný tvar je:

výjimka (ve smyslu výjimečná událost), standard (nikoli standart.), viz (bez tečky na konci), zhlédnutí (např. videa), scenárista (nikoli scénárista), na shledanou (nikoliv nashledanou), pomozte (nikoliv pomožte)

 

Edit 17.4.2015// Přijde vám článek krátký a nedostatečný? Počtěte si tohle! Je to zadarmo.



  1. Vita
    9:55 - 19. Dub , 2015           

    z těch několika slov na závěr ti vypadlo HOLD/HOLT – dneska všichni píšou hold se na to vyseru