Na tenhle seriálový kousek jsem se těšil a přes počáteční rozpaky se mi přeci jenom zalíbil moc a moc. Kdo by neznal příběh o Spartakovi, uprchlém gladiátorovi, který se stane vůdcem neúspěšného povstání otroků ve starověkém Římě. Seriál si bere pouze základní kostru příběhu – otrok – gladiátor – povstání + pár historicky doložených postav a jinak si jede na vlastní pěst. První série se zabývá upadnutím Spartaka do otroctví a pobytem v gladiátorské škole a končí těsně po útěku. Do toho je klasicky zamotaná spousta vztahů, sexu, full frontalů a když se v díle neobjeví prsa, budete asi nervózní.

Spartacus má vizuální styl dost podobný filmu 300: Bitva u Termopyl. Spousta modrého pozadí, zpomalených záběrů a nasraných ksichtů. Ovšem v některých scénách poněkud zaostává a je dost znát, že ten meč je jenom počítačem generovaný klacík. Naštěstí takových chvilek je jenom pár a Spartacus si drží solidní stylizovaný vzhled.

Ze začátku mi trochu vadila věčná hra na efekt, kdy se jenom zpomaluje každý druhý záběr a digitální krev stříká do všech směrů až příliš přehnaně. Po pár dílech (hned jak Spartaka ostříhají) na tohle ovšem zapomenete a užíváte si práce scenáristů. Pomáhá tomu i fakt, že i když se bojuje snad bez přestávky, každý souboj je trochu jiný a neopakuje se. Opravdu jsem se těšil, co co na nás zase filmaři vymyslí.

Stačí přežít asi tak první dva díly a scénář se začne opravdu kroutit, splétat, zamotávat až do parádního konce, kdy všechny postavy mají důvod k svému jednání a postupně se vyvíjí. Spousta dějových zvratů, aniž by to zavánělo zbytečným klišé.

Další aspekt je nahota. Ta je všude. Každý záběr do hlediště rozjásaného davu v koloseu ukrývá pár odhalených prsou nebo alespoň hodně spoře oděnou dívčinu. Co otrokyně, to modelka, co gladiátor, to nabušený model ve slipech a i na ten „full frontal penis“ dojde. A dívá se na to skvěle. Mimochodem, kdo znáte seriál XENA, tak tady uvidíte hlavní hrdinku nahoře bez (a ne jednou). Sice už trochu holka zestárla, ale pořád to jde 🙂

Jestliže se vám líbilo 300: Bitva u Termopyl, tak tohle je jeho levnější brácha s větším počtem krasavic. Hlavní hrdina je sympaťák, postavy se nechovají jako dementi, a vztahy se řeší za pochodu. Tak jak se mi to líbí, protože není nic nudnějšího než koukat na scénu, kdy dvě hrdličky pět minut přemítají o životě. Příběh ke konci parádně graduje a já už se moc  moc těším na další sérii.

Zápory jsou… hodně mi vadila jakási teatrálnost mluvy. I když se řekne třeba „Jen se napij, můj příteli“, tak to zní jakoby herec hrál Hamleta a do toho to ještě proloží za jeho zády „Čuráku jeden“. Obzvlášť v prvních dílech jsou Hamleti skoro všichni. I tak ale doporučuji.