Pyramidu hrůzy, v originálním názvu Young Sherlock Holmes (Mladý Sherlock Holmes), jsem viděl už kdysi dávno, možná snad ještě za komunistů. Tím si teda nejsem jistý, ale jedno si pamatuju dokonale. Bylo to bomba. Tenhle retro snímek (rok výroby 1985) se v mých tehdejších očích stal něčím naprosto vyjímečným a s radostí konstatuju, že i po těch letech neztratil nic ze svého kouzla. Příběh o nesmrtelné detektivní dvojici a jejich prvním setkání, které kromě doživotního přátelství samozřejmě vyústí i ve velký, tajemný a dobrodružný případ. Jestli máte starší dítě, tak se na to podívejte určitě s ním. Určitě bude nadšené jako já kdysi a vy s ním.

Je potřeba zmínit pár jmen. Režisérem je Barry Levinson, který natočil třeba Raimana nebo Spáče. Když se podíváme do kolonky produkce, objeví se známé jméno Steven Spielberg. A teď vlastně to nejdůležitější. Všechno je to podle scénáře Chrise Columbuse. No a? A kdo to jako je, ptají se někteří z vás? Chris Columbus je totiž ten chlapík, který natočil první dva Harry Pottery a Pyramida hrůzy má s nimi nemálo společného. Na CSFD jsem zaznamenal i trefnou poznámku, že jde o nultý díl Harryho Pottera.

Máme tady viktoriánskou Anglii, partu dětských hrdinů složenou z dvou chlapců a jedné dívky řešící nějakou záhadu na internátní škole. Jen místo kouzelných hůlek se používá zvětšovací lupa.

Sir Arthur Conan Doyle, autor Sherlocka Holmese, s tímhle kouskem nemá nic společného, ale jakožto zasvěcený čtenář mohu říct, že atmosféra byla přenesena dokonale. Navíc se na každém kroku lze setkávat s parádními vtípky na odkaz „opravdového“ detektivního velikána. Například Holmes při úvodní scéně chce rozbít housle o zeď, protože po třech dnech hraní není na mistrovské úrovni (v knize je jeho hra v dospělosti popisovaná Watsonem stále jako příšerná). Nejlepší je ovšem, když si Watson musí koupit cokoliv v obchodě, aby Holmes získal jistou informaci. Vybere si pravou holmesovskou dýmku (na obrázku). V průběhu filmu (nebo hned po cestě z obchodu, už si nepamatuju) si dýmku zkusí Holmes a nechá si ji, protože patnáctiletému Watsonovi kouření nedělá zrovna dobře.

Takových drobných narážek je tam hodně a znalce jistě potěší.

Ve filmu je i hodně triků a na svoji dobu jsou prvotřídní. Dokonce byly nominovány na Oscara. A co víc. Když jsem se na to koukal teď, vůbec jsem neměl pocit, že by šlo o trikovou vykopávku. Takový skleněný rytíř vyskakující z kostelového okna je pořád úžasná záležitost. Nevím, jestli už tenkrát používali počítače, ale opravdu to vypadá jako CGI scéna.

Místo traileru v děsivé kvalitě raději ukážu úvodní scénu v originále: