Je to s podivem, ale stále dost lidí nezná tenhle porevoluční film jménem Kouř. Natočil ho Tomáš Vorel (Gympl, Cesta z města a další) v roce 1991 a někteří na něj nedají dopustit. Hodně často se uvádí, že jde o „sklepáckou“ záležitost, ale pravdou je, že Divadlo Sklep je zde jenom jedním z dalších skupin hrajících ve filmu (Baletní jednotka Křeč, Recitační skupina Vpřed a Divadlo Vrata). Ale jelikož se divadlo Sklep postaralo především o specifické herecké výkony (dalo by se i říct přehrávání), většina lidí si ho spojuje právě s ním. Kouř je legendární hlavně díky několika nezapomenutelným scénám, které se vám zadřou hluboko pod kůži.

Do města za prací příjíždí mladý inženýr Mirek, který se snaží v továrně pracovat a přicházet s novými nápady pro lepší čistotu vzduchu. Jeho postoj se ovšem nesetkává zrovna s pochopením, zvláště od Šmída (Jaroslav Dušek). Musím převzít kousek textu z CSFD, protože je opravdu výstižný:

„Mirek svým neobvykle normálním postojem uvede do chodu místních dějin, a tak společenské zlo (zosobněné nekompetentními šéfy) je aktuálně svrženo spravedlivě rozhořčeným, probuzeným davem a jsou nastoleny nové pořádky, které však v mnohém začínají připomínat pořádky staré, obrácené naruby“.

Nejde ani tak o film jako takový. Označení „rytmikál“ sedí, protože ve filmu se recituje, baletí a hlavně zpívá. To je možná i důvod, proč film jako celek nefunguje úplně do puntíku a musím se přiznat, že i když ho všem tlačím do hlav, v některých pasážích jsem se dost nudil. Nicméně jakýkoliv výstup postavy „Arnoštek“ je nezapomenutelný zážitek a každé slovo, každá věta, každý gesto, co z něj vyjde je pro mě kultovní, “ chapééš?“ (např. Kdyby tě něco napadlo, stav se za mnou… ale v rozumnější dobu, chápeš?“).  Co je ale asi nejkultovnější a prostě nejlepší je song „Je to fajn!“. Tady nelze než vytočit volume pravým směrem, nasadit elastický kaťata a vlítnout na parket. Ostatně z ukázky můžete posoudit sami.

Další hodně dobrá, ale nedoceněná postava, je Helenka, otravná máňa, která dělá v místním bufetu a neustále po Mirkovi jede (v ukázce na konci tlačí Mirka na diskotéku). Taky je úžasná svojí schopností neustále mluvit, sama si pokládat otázky a odpovídat na ně.

Ne všichni tenhle film skousnou. Ať je to třeba baletními vsuvkami, písničkami,absurdní poetikou nebo příliš depresivní atmosférou komunistických let, kdy se snad třetinu filmu opravdu kouří ze všech stran, tenhle kousek není pro všechny. Tenhle film si buď zamilujete (třeba i častým opakováním jediné scénky 🙂 ) nebo zakroutíte očima a jdete dál. Kam patříte vy?