Jak už napovídá moje malá práce ve Photoshopu na plakátu filmu Jana Hřebejka „U mě dobrý“, nejde o něco, co by mě nějak zvedlo ze židle. Nevím, proč jsou české filmy z větší části nuda nuda a nic než nuda s bídou a naposled jsem se bavil opravdu možná u Pupenda nebo Pelíšků. Tím chci říct, že nepatřím mezi jasné odmítače Hřebejkových filmů, ať je to co je to. U mě dobrý je sice lepší než Medvídek nebo další puklá nuda  Horem Pádem, ale o žádný zázrak se rozhodně nejedná. Zvlášť první polovina, která je natažená tak zbytečně, jak vlasec rybáře Tondy. Podle některých komentářů na ČSFD se jedná o skvělou ukázku a zachycení oné doby (1993), ve které se nic neděje. To bude možná ono. NIC SE TAM NEDĚJE (bavíme se stále o první půlce).

To co film zachraňuje od jasného propadu je druhá polovina, kde se to přeci jenom pohlo dopředu a začalo mě to bavit. To bych ale nesměl být uspaný první polovinou (spíš „skoro třičtvrtinou“) vyplněnou VATOU. Tolik zbytečností, co máte šanci zhlédnout, aniž by to potom mělo nějakou důraznější souvislost s pozdějším dějem jsem neviděl. Většina z toho by se vešla do 15ti minut a pobavil bych se stejně.

U mě dobrý je označován jako komedie. Dobrá, nejde o nějakou třeskutou záležitost, ale zasmál jsem se asi 4x. Především scénka s fackou a pádem M. Vladyky ze židle je opravdu perfektní… tam je to bez chyby, hudba, gradace a konečné zjevení manželky ve dveří bylo super (kousek je i v traileru). Nicméně, jak už se všude opakuje, díky Bohu za 2. část filmu. Tam to sviští.

Dalším kladem je pro mě Bolek Polívka. Na jeho postavu kouzelníka v důchodu  jsem vždycky těšil. Sem tam příjemná hláška (dám si gin-tonik.. s tonikem). Plusové body má i chování postav. Nikdo se naštěstí nechová jako úplnej debil a i to přispívá k lepšímu dojmu z filmu.

Suma sumárum jsem u „U mě dobrý“ nebavil a kdo mi vysvětlí záběr mávajícího Jana Hřebejka z okna na konci filmu, dostane pusu.