Není to tak dávno co jsem objevil kritika a novináře Jana Rejžka díky pořadu na Českém rozhlasu Kritický klub Jana Rejžka věnující se kulturnímu dění. Tam jsem se doslechl o Rejžkově knize „Z mého deníčku“. Neváhal jsem a zakoupil ji. Sebrané články publikované v rozmezí v letech 1984 – 2003 jsou výborným čtením. Proto není divu, že jakmile teď vyšel i druhý díl (2003 – 2009) musel jsem ho mít. Stejně jako v jedničce se dozvídáte Rejžkovo vidění světa týden po týdnu v podobě krátkých článků pro různá média, kde poctivě a vtipně tepe do kohokoli a čehokoli s ironií a sarkasmem jemu vlastním, nebo chválí…

Upozorňuje na skvělé knihy, filmy či hudbu. Neodmyslitelnou součástí Rejžkova díla jsou i nekrology. To vše naleznete v knize „Z mého deníčku 2“. Chválím obsáhlý jmenný rejtřík na konci. Hned jsem si pár jmen našel, abych se dozvěděl, co si o nich Mistr myslí.

Pokud jste kovaný komunista, milovník české popmjůzik nebo nedej bože sympatizant Jany Bobošíkové s Václavem Klausem, asi se s názory a postoji JR neztotožníte.

Deníček je čtivá záležitost. Moje skromná knihovnička se tak rozrostla o další kvalitní kousek, na který nedám dopustit. Doporučuju.

Jana Rejžka mám rád a to tak moc, že jsem si zajel do Prahy na autogramiádu. Do batohu jsem přibalil rovnou 4 kousky (1. díl + 3x 2. díl) – ano, matko, už víš co dostaneš k Vánocům – a nechal si je podepsat, což JR okomentoval slovy: „Vida, to už jsem v Levných knihách?“.  Nic jsem si nenamlouval ohledně plodné debaty na téma všeho, ale přeci jenom čekal víc než jednu tichou minutu (kolega V. Just byl o dost sdílnější a vymyslel i pěkné věnování) . Navíc díky jinému vetřelcovi s fotoaparátem jsem se stal neviditelným, takže když jsem na něj mluvil, koukal do vetřelcova objektivu a na mě padal bobek. Fotku včetně podpisu do knihy jsem ale získal!

Jan Rejžek a Ajvngou. Ten nevidomý chlapec v žlutém tričku je Jakub Kamberský, pravidelný dopisovatel do Kritického klubu.