Je to tak, jsem již dvojnásobným otcem. 8.7.2013 se narodil Vít Straka, další budoucí raketový inženýr se zálibou v plochém břichu. Jak to vím? Inu, otec tohle prostě cítí. Tahle slavná událost se stala v pondělí. To obyčejní lidé jako já chodí do práce, nejlépe takové, kde vám zaměstnavatel zařídil masáže v pracovní době. A zrovna když sahám na kliku a těším se na pořádné promasírování od 9:15 do 10:15, volá Kóča, že už „TO“ asi přišlo, abych přijel domů. Po zkušenostech z minula, kdy „TO“ přišlo po osmi hodinách, jsem váhal a přemýšlel, zda bych si přeci jenom tu masáž neměl dát. Mé tří sekundové mlčení si vyložila po svém a rozbrečela se. Asi hormony.

Tak jsem tu kliku teda pustil a vyrazil k ženě domů. Kóča je zodpovědná, takže 14 dní předem sbalená taška s věcma do porodnice na mě už čekala v chodbě. Stačilo jen počkat na její rodiče, aby si vzali Vojtu a jelo se. Parkoviště u nemocnice jako obvykle neoplývalo jediným prázdným místem, takže jsme museli zajet o ulici dál a lehkou  a pomalou robokopí chůzí jsme se dostali až do porodnice.

Podle všeho prošla nějakou modernizací. Už jsem se nebál něčeho dotknout a chodba nevypadala jako ze zámku hrůzy. Potěšilo.

K vytáhnutí foťáku jsem se moc nedostal, takže dokumentace je bídná. Navíc jsem asistoval u porodu tím, že jsem držel manželčinu nohu a v jednu chvíli se snažil neomdlít. Zřejmě málo tekutin a dva vlašáky za celý den nejsou to, z čeho moje tělo mohlo čerpat.

A takhle nějak to celé dopadlo (šťastně, samozřejmě):