Začíná podzim, rýma mi začíná pod nosem tvarovat sopel dlouhej jak dědečkova šála strýčka Váni a 5 let čekání na novou desku Declaration of Dependence od Kings Of Convenience je u konce. Opět ta správná porce melancholického hlasu, lehkého brnkání na kytaru včetně jemných melodií do nastávajících deštivých večerů. Duo dvou chlapíků z Norska rozrazilo dveře hudební scény debutovým albem Quiet Is the New Loud, které mě úplně pohltilo (hitovka Toxic girl mě bude ještě dlouho pronásledovat) a dostalo tyhle dva do podvědomí miliónu lidí. Následující Riot on an Empty Street udrželo laťku opět vysoko.

Slyšíte? Poznávací znamení: „šeptající“ zpěvák. Do toho nenápadně nápadná podpora houslí, klavíru nebo basy. Album Declaration of Dependence se navíc obejde i bez bez bicích. Paradoxně nejlepší songy jsou pro mě ty, které využívají bohatšího aranžmá, to je příklad většiny svižnějších songů.

Kam zařadit Kings? Indie folk je asi to nejlepší, co můžu nabídnout. V minulém článku u Noah and the Whale jsem se zmiňoval o své nechuti k českému folku a i zde bych se musel opakovat.